Přeskočit na obsah

František Váhala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. František Váhala, CSc.
Narození29. ledna 1911
Jičina
Úmrtí29. prosince 1974 (ve věku 63 let)
Nový Jičín
Místo pohřbeníStarý Jičín
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníarcheolog, egyptolog, bohemista, filolog, historik umění, redaktor, rozhlasový redaktor, sběratel lidové slovesnosti a vydavatel
PříbuzníIng. Vladimír Vahala, DrSc., kartograf a geograf (bratr Fr. Váhaly
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
O českém právníku, spisovateli a vlastenci (1881–1942), narozeném v Palačově, pojednává článek František Váhala (právník).
Možná hledáte: František Vahala, český architekt a výtvarník (1881–1942), narozený v Hustopečích nad Bečvou.

František Váhala (29. ledna 1911, Jičina29. prosince 1974, Nový Jičín) byl český filolog, bohemista a egyptolog, který v letech 1971 – 1974 vedl Československý egyptologický ústav.

Narodil se v malé obci Jičina, dnes administrativní součásti městyse Starý Jičín. Pocházel z chudé a početné rodiny zemědělského dělníka,[1] měl pět sourozenců.[pozn. 1] Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně odešel studovat na univerzitu do Brna obor češtinu a němčinu. Po ukončení studia vyučoval češtině a němčině na různých středních školách.[1]

Bohemistika

[editovat | editovat zdroj]

Po válce nastoupil do Ústavu pro jazyk český, kde se poté stal vedoucím oddělení pro současný spisovný jazyk. Zajímal se o otázky jazykové kultury[3] a o jazykovou a stylovou stránku publicistických textů a projevů, byl členem pravopisné komise při Vědeckém kolegiu jazykovědy ČSAV, ortoepické komise Ústavu pro jazyk český a redakční rady časopisu Naše řeč, spolupracoval při vydávání Slovníku spisovného jazyka českého a Pravidel českého pravopisu z roku 1957, vedl jazykový koutek Československého rozhlasu.[4] V debatě před vydáním nových pravidel pravopisu v roce 1957 odmítal radikální reformy.[5]

Jako bohemista připravil k vydání (úpravou textu a doplněním komentářů) zejména několik děl Boženy Němcové (Babička, Pohorská vesnice, Slovenské pohádky a pověsti), opakovaně spoluredigoval knižní sborníky Jazykového koutku Československého rozhlasu, autorsky se podílel na příručkách a učebnicích jako Kapitoly z praktické stylistiky (hlavní autor František Daneš, 1957), Píšeme podle nových pravidel (1958). V roce 1966 byl hlavním autorem monografie Žurnalistika : jazyk a styl v edici Sešity novináře.

Egyptologie

[editovat | editovat zdroj]

Egyptologii začal studovat po druhé světové válce v Praze. Navštěvoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako mimořádný posluchač přednášky Jaroslava Černého a Františka Lexy, později i přednášky Zbyňka Žáby, a to při svém plném zaměstnání v Ústavu pro jazyk český.[1] Egyptologie byla jeho životním snem již od chlapeckých let, a proto se jí v šedesátých letech začal věnovat na plný úvazek.[6][7]

1. října 1962 se stal členem Československého egyptologického ústavu UK.

Při záchranných výzkumech Československého egyptologického ústavu v Núbii v letech 1964 a 1965 dokumentoval skalní kresby a nápisy a vedl výzkum na pohřebištích ve Wádí Qitně a v Kalábši.V letech 1968, 1970 a 1974 se zúčastnil expedic do Abúsíru, které prováděly výzkum Ptahšepsesovy mastaby.

V roce 1971 byl jmenován vedoucím Československého egyptologického ústavu, který vedl až do své smrti v roce 1974.

Ve svých pracích se zabýval především studiem skalních kreseb na území Dolní Núbie, jejich tematikou a historickou interpretací.

Začátkem června 1974 dokončil jeden z dalších výzkumů v Egyptě, avšak po návratu do vlasti se u něj projevila závažná nemoc. Dokud mu to dovoloval zdravotní stav, zpracovával záznamy ze svých poslední výzkumů. Zemřel dne 29. prosince 1974 [8] na plicním oddělení nemocnice v Novém Jičíně.[6] Pohřben je ve Starém Jičíně.[9]

  1. Nejmladším z jeho pěti sourozenců byl plukovník Ing. Vladimír Vahala, DrSc. (1923–2016). Ten zastával řadu let funkci náčelníka topografické služby Československé lidové armády a v letech 1978–1987 byl ředitelem Geografického ústavu Československé akademie věd v Brně. Používal příjmení Vahala s krátkým „a", což bylo způsobeno omylem matrikáře, který to takto chybně zapsal do jeho rodného listu (namísto správného „Váhala").[2]
  1. a b c VERNER, M. Dr. František Váhala. Nový Orient. 1975, roč. 30, čís. 3, s. 87. Dostupné online. 
  2. HERBER, Vladimír. Ing. Vladimír Vahala, DrSc. S. 86–87. Informace ČGS [online]. Česká geografická společnost [cit. 22.12.2023]. Čís. 1/2013, s. 86–87. Dostupné online. 
  3. Viz např. jeho článek: VÁHALA, Fr. K demokratisaci spisovného jazyka. Rudé právo. 3. 11. 1946, čís. 253, s. 2. Dostupné online. 
  4. Další osobnosti z rodu Vahalů, web městyse Starý Jičín, zdroje: Ing. Drahomíra Váhalová, Wikipedie, Internet
  5. Milan Polák: Snahy o reformu českého pravopisu a dnešní škola, Naše řeč, ročník 89 (2006), číslo 5, online na docplayer.cz
  6. a b KUCHAŘ, Jaroslav. Za Františkem Váhalou. Naše řeč. 1975, roč. 58, čís. 2, s. 94–96. Dostupné online. 
  7. O své lásce vypráví dr. František Váhala, CSc. Rudé právo. 15. 1. 1972, roč. 52, čís. 12, s. 13 (otištěno v příloze Haló sobota). Dostupné online. 
  8. Dálnopisem. Poštou Telefonem. Přední čs. egyptolog... Rudé právo. 4. 1. 1975, roč. 55, čís. 3, s. 2. Dostupné online. 
  9. František Váhala. Muzeum Novojičínska – Galerie osobností (webové stránky) [online]. Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace, 18.12.2020 [cit. 22.12.2023]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]